Přeskočit na obsah

Ivan Wernisch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Wernisch
Ivan Wernisch (28. března 2007)
Ivan Wernisch (28. března 2007)
Narození18. června 1942 (82 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníbásník, překladatel
OceněníMedaile Za zásluhy I. stupeň (2002)
Státní cena za literaturu (2012)
Cena Franze Kafky (2018)
Manžel(ka)Helena Wernischová (1961–1973)
Helena Lorenzová (od 1974)
DětiMartin Wernisch, Michal Wernisch, Klára Wernischová, Šimon Wernisch, Karolina Wernischová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Wernisch (* 18. června 1942 Praha) je český básník, spisovatel, novinář a překladatel, držitel Ceny Franze Kafky.[1]

Maturoval v roce 1959 na keramické průmyslové škole v Karlových Varech. Již během tohoto studia začal uveřejňovat své básně v časopisech Host do domu a Tvář. Jelikož se angažoval v tzv. obrodném procesu roku 1968, stal se v období normalizace zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze samizdatem nebo v exilu. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[2] V roce 2012 mu byla za celoživotní dílo udělena Státní cena za literaturu. Z prvního manželství má syna Michala Wernische.[3]

Jeho poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy. V 80. letech se jeho dílo vyznačuje přibývajícími tragickými životními zkušenostmi v prostředí rozpadajícího se komunismu, které vyúsťují v existencialismus.

Jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima. Skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou: Šel pro krev, Prasinec, Moucha v ranním pivě, Papírový hlavy (album Hovězí porážka, nahrávky z let 1982–1984, vyšlo 1992) a Ruka, Podél zdi a doleva (album Půlnoční myš, nahrávky 1985–1986, vyšlo 1987 ve Velké Británii, 2001 v Čechách) [4]

Jeho báseň Barvy zhudebnila skupina Dunaj na albu Dunaj IV.

Kromě vlastní tvorby překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Nizozemsky se naučil proto, aby mohl přeložit básně Paula van Ostaijena do češtiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, na Ukrajině a v USA.

Časopis A2 zařadil jeho knihu Doupě latinářů do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[5]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Žil, nebyl (samizdatem 1979)
  • Zasuté zahrady (exil 1984)
  • Jako kdyby žil (samizdat 1985)
  • Včerejší den, výbor z let 1965-1989, Praha : Mladá fronta, 1989, ISBN 80-204-0046-X
  • Příběh dešťové kapky I. - III. : autorský výběr z díla, Praha: Gema Art, 2010, ISBN 978-80-904422-2-1

Antologie uspořádané Ivanem Wernischem

[editovat | editovat zdroj]
  • Zapadlo slunce za dnem, který nebyl : zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní : z jiné historie české literatury (léta 1850–1940) ISBN 80-7227-087-7, ISBN 80-7227-111-3 (2000, 2001)
  • Lepě svihlí tlové – almanach české poezie 90. let 20. století, ISBN 80-7227-134-2, (2002)
  • Píseň o nosu : zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní : z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948) (2005)[6]
  • Quodlibet, aneb, Jak se komu co líbí : čtení z novočeské literatury (od jejích prvopočátků do roku 1948) (2008)
  • Kdo to čte, je prase (2008); výbor z Kryptadií K. J. Obrátila.
  • Živ jsem byl!, Nakladatel: Druhé město 2012, Magnesia Litera 2013

Knihy vydané v zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  • Au jour d'hier, 1990, Francie, v překladu P. Ouředníka
  • Es beginnt der gestrige Tag: Gedichte, překlad: Konrad Balder Schäuffelen, 1990, Německo, ISBN 978-3-921592-58-8
  • Cmentarz objazdowy, 1991, Polsko, v překladu L. Engelkinga
  • Ausgewühlte Schriften, 1994, Německo, překlad Peter Urban, ISBN 3-921592-87-9
  • Pchli teatrzyk. Tom I, 2003, Polsko. v překladu L. Engelkinga
  • Corre voce ovvero la morte ci attendeva altrove, 2005, Itálie, v překladu I. Oviszachové e A.M. Perissutti
  • In the Puppet Gardens: Selected Poems, 1963–2005, 2007, USA, v překladu J. Boltona
  • Pchli teatrzyk. Tom II, 2007, Polsko, v překladu L. Engelkinga
  • Muha u jutarnjem pivu, 2012, Bosna a Hercegovina, v překladu A. Ljuci
  • Прогулянка довкола пивоварні (Procházka kolem pivovaru), 2019, Ukrajina, v překladu Iryny Zabijaky a Oleha Kocareva

Divadelní představení

[editovat | editovat zdroj]
  1. jak. Undergroundový básník, jehož texty nazpívali Plastici. Ivan Wernisch získal Cenu Franze Kafky. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-05-25 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  2. Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  3. Slovník české literatury po roce 1945
  4. The Plastic People of the Universe: Komplet nahrávek 1969–2004, Levné knihy, 2008,
  5. Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  6. MERHAUT, Luboš. Nos na básníky. A2 [online]. [cit. 2009-02-08]. Roč. 2005, čís. 2. Recenze antologie Píseň o nosu. Dostupné online. ISSN 1803-6635. 
  7. PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Wernisch génius, Wernisch čert. Foyer. 2024-05-31, čís. 6, s. 18-19. ISSN 2788-3353. 
  8. Wernisch : Komorní inscenace o velikánovi české literatury.. www.narodni-divadlo.cz [online]. Národní divadlo [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]